Do Sýkorky chodíme z mnoha důvodů a jeden z nich je bláto. Ten bezva pocit, když něco plácáte z bahna, nevíte přitom o světě a nemusíte se starat, jestli si něco zašpiníte, podle mě potřebuje pořádně zažít snad každé malé dítě. A všichni průvodci jsou skvělí lidé, každý dětem dává něco jiného.

Na začátku byla Sýkorka pokus – náhrada za nedostatek místa v klasické školce. Dnes, po třech letech, rozhodnutí pro Sýkorku vnímáme jako nejlepší nápad a nejsmysluplnější investici. Marika tam byla nejen šťastná, ale díky Sýkorce získala tolik zážitků a podnětů, které bychom ji my ani klasická školka nedali. Ze srdce děkujeme hlavně pedagogům za skvělé vedení dětí.

Tomášek byl v Sýkorce moc rád. Stále vzpomíná na dobrodružné výpravy, na kamarády a úžasné pedagogy. V klasické školce je moc šikovný, ale ten pohyb a vybití musíme dohánět v kroužcích ještě po školce. Na lesní školku bude vzpomínat celý život a jsme rádi, že jsme mu ji mohli tři roky dopřát.

Fanynka chodila do Sýkorky 3 roky, vracela se vždy šťastná a špinavá. Ráno se těšila a když byla náhodou nemocná, brečela, že nemůže jít. Sýkorka nás baví všechny. Vrací do přírody nejen naše děti, ale i nás. Za klasickou školku už bychom neměnili.

Hlavní důvod, proč jsme se rozhodli pro Sýkorku, byl celodenní pobyt venku. Proč zavírat děti mezi čtyři zdi už od 3 let. Bylo krásné vidět, když jsme dceru po celém dni v lese nebo na zahradě nemohli dostat domů. Navíc je úžasné (zároveň trochu zahanbující :), když zjistíte, že vaše dítě toho ví o rostlinkách – a nejen o nich – víc než rodiče. Sýkorku mohu jen doporučit. Terezka byla v Sýkorce moc šťastná a je ráda, že se tam občas může vracet.

Za všechny členy domácnosti můžeme říct, že Sýkorka jednoznačně změnila náš život. Tady jsme se setkali poprvé s respektujícím přístupem k dětem, děti odcházely každý den nadšené, plné zážitků a nových znalostí. A protože naše nadšení bylo opravdu veliké, tak jsme se rozhodli to stejné umožnit dětem na severu Moravy a založili jsme lesní školku Bezinku.

Pokaždé, když šel Bastík do Sýkorky, tak se těšil. Těšilo ho pobývání v lese, pohyb, prozkoumávání. A těch hodin, co strávil pozorováním a pracemi kolem potoka. “ Mami, já bych jednou chtěl mít potok!“ Ani deštivé počasí mu nekazilo náladu. „Prší, přibude nám voda v potoce!“

Sýkorku jsme si zvolili proto, že jsme chtěli našim dětem umožnit být co nejvíce venku a co nejvíce si všechno prožít na vlastní kůži, osahat vlastníma rukama. I když je pak potřeba ty ruce často mýt.